POEZIE

PRÓZA    OBRAZY   FOTOGALERIE

Václav Nocar
SMYSL ŽIVOTA
1990-1992

PROSÍM TĚ, POCHOP !

Je tisíc vzdechů,
je tisíc čekání.
Je stamiliónů nehtů,
mám stovky doufání.
Těch stovky neprospaných nocí,
ta statisící otázka,
těch staticísíců líbání.
Ty milióny hvězd,
znáš tisíce vytáček.
A umíš miliardy kroků.
Je těžké si s tím poradit,
když jen jeden život máš k tomu.
Je jeden vesmír,
je jedno nekonečno.
Jedno ANO a jedno NE.
Je jedno slunce co věčně svítí
a jeden úder co Tě dostane.
Je jeden Úhel,
je jedna Láska.
Je jedna Pravda,
je Vše a Nic.
A prostě je to teď
a Ty máš šanci to pochopit.


SEN ?

A vše bylo čisté
a vše bylo bez známky zla.
Všude jen stromy plodné,
které nesly ovoce poznání,
jelikož ke každému stromu
se muselo jinou cestou jíti
a na konci cesty
čekala vždy sladká odměna.
Řeky čisté. Teplejší i chladnější.
Teplejší z nitra země pro očištění
a chladnější z nebe pro otevření očí
a probuzení ducha dobrého.
A tu a tam bylo vidět všelikou zvěř pobíhati.
Laně, srny a jiná kouzelná zvířata.
A když člověk vybral si cestu,
která se se zvířecí křížila,
vždy s očima upřímnýma ne sebe pohlédli,
člověk a zvíře
a nikdy se nestalo,
aby když člověk se ku pohlazení chystal,
zvíře aby se uleklo se.
Vždy se tulilo
a cítilo se dobře v objetí lidského plání,
tepla a lásky.
Vše bylo čisté
a vše bylo z lásky.

ZÁKEŘNÁ SMYSLNOST

Mrhají časem, tělem i duší.
že otřásá se už zem nikdo neslyší.
přehlušený výkřik života vlastním “Já”.
Těžko se na to navyká, těžko se zápasí.
jak je vidět, většina nevidí.
Bojí se či spíš necítí bolest.
Ničí Tvé nitro - komu to vadí?
Má cesta je láska
a zkrotit se nedá.
Poznání však znamená mír.
Kliď se potvoro zubatá.
Vím, že já zvítězím
a v nekonečnu mizí Tvůj stín
a rozbřesk přichází.
Heuréka, království dobra přichází.


KLESNUTÍ DO KOLEN

Nekonečný vzdech miliónů hvězd,
ta nekonečná zář.
Miliardy měsíců, ten zrcadlový chlad.
Ty milióny lidí, ať jsou a nebo byly
a jejich životy měnící se v prach.
Snad byly někdy otazníky,
mnoho podlomených kolen
a snad je doprovázel strach.

A když bušil do jejich skloněných hlav
a mačkal, rdousil hrozný strach,
málokterý z nich zvedl hlavu do oblak.
Neviděl a nechtěl vidět, že konečný je strach.
Smířil se, že tělo jeho lehne - vždyť já jsem jenom prach?!

NEVÍŠ KDO JSI ?

Čistý z podstaty života přichází.
První výkřik, světlo a první stín.
Není sám!
První kroky na cestě životem
patří tátovi a mámě.
Ne, není sám!
První zápas - vítězí.
Už si umí říct co chce.
Jen zrnko proti horám
a přece zná víc!
Škola - těch neslyšených slov.
To má být život?
Otevře oči až toto vše skončí.
Ty noční biflování a učení prázdných vět.
Vždyť je to pouze kabaret
z pohledu dospívání.
A přece je někdo,
kdo nestaví svou hranici výš.
Vždyť to znáš.
Už začínáš být sám!
Někdo je přítel, někdo rváč,
jiný je zbabělec, další hráč.
Někdo je atlet, jiný ne,
někdo se zaplete, jiný lže.
Všechno se točí,
nestíháš vnímat.
Každý má tvář.
A co Já ?

Jsi jen schránka přírodních zákonů?
Jsi snad nádoba na poznání?
Nebo jen zrnko prachu ve vesmíru,
které má svou cestu,
předurčenou velkým třeskem?
Můžeš se smát a můžeš brečet.
Můžeš se rouhat či zbožně klečet.
Kdyby šlo se zastavit a stát v nicotě,
kdybys nebyl souzen.
Kdybys mohl žít v tajnotě
a oddávat se samotě,
kdyby se v nádherný okamžik svět zastavil.
Navěky.
Ne, nespi!
Ty píšeš báseň a stovky lidí umírá.
Ne, nespi, to se sám odsuzuješ!
Ta věčná pravda si tě stejně vyhledá.
Teprve to všechno začíná.
A jestli nechceš,
aby Tě ve spánku zabili,
tak začni něco dělat!
Úsměv a klid, ať každý vidí,
že Ty jsi našel tu cestu.
Že nemusíš se sklánět,
ale rovně jít.
A báseň? - Ta Ti nedá klid.
Rozdávej každému.
Kdo bude chtít,
tak si Tě vyhledá.
Bylo Ti dáno, tak daruj.
A neboj se, že to rozdáš,
protože čím víc dáš,
tím víc máš.

Už víš kdo jsi.
Člověk, láska, pravda
a věčné poznání.

CÍTÍŠ PROUD ŽIVOTA ?

Kolikrát jsi slyšel světelné šumy,
prosycující Tvé Já?
Vědomí procitalo zlehka
v nekonečném blahu lásky.
Osvícení a pak ústup
a znovu to nekonečné bloudění
materiálním světem.
A znovu si Tě láska vyhledá
a léčí Tvé vědomí.
Ať už přijde ta nekonečná blaženost
a zůstane u mě navždy.


SLAVIČÍ BÁSEŇ

Slavíků rej a Ty jsi středem všeho.
Tvůj hlas nesmí vyrušit tu nádhernou chvíli souznění.
Chtít slyšet věčný zvuk lahodných švitorů.
Nekonečná moudrost Stvořitele.
Nepředstavitelná touha být první,
kdo uslyší krásných zvuků směs.
Ani milióny lidí a jejich ruce
spojené ve veliký kruh,
nezabrání slavíkům zpívat.
Vytváření otázek a odpovědí na ně.
Jak jednoduché, jak překrásné.
Dej mi sílu opustit tento svět.
Poznat svou pravou tvář a smysl.
Chtěl bych v pokoji
a souznění vesmíru kráčet vstříc
nádherným dnům pokoje
a míru svého svědomí.

PRASKÁNÍ LEDU

A dál jen princip nekonečných tlačenic,
tlačící se dál na okraj propasti smrti.
Zastav se a pohlédni, že je to tak, jak říkám.
Tvůj sen a Tvé chtíče tě sami pohltí.
A až Tě zmáčknou, tak možná pochopíš, že snům,
kterým dáváš svůj život, jsou na vždy ztracené.
Zapečetěné hrobem.
A tak zvedáš oči, abys uviděl, že do teď si slepím byl.
A každým dnem poznáváš princip věčnosti a klidu duše.
Stavíš další a další mosty, některé vydrží a jiné ne.
Není to však chyba druhých, ale Tvá ,
protože Ty jsi nevyužil dar království pravdy,
který Ti vždy napoví,
ale svému egu jsi se poklonil - tak trp!

ZVEDNI SE

Přestárlá zem nevidomých starců
prosících o kousek jídla.
Rachot padajících trámů
a betonových zdí.
Zhroucení lidé,
kteří čekají jen na smrt.
Ona však nepřichází.
Unavená těla,
siluety mrtvých snů.
Krysy v ulicích,
nářek a pláč.
Mrtvé děti na chodníku
- panovníků zášť!
Co jsi a co budeš?
Národ či stádo vedené
na porážku svých duší?
Klanění se bohům
a znechucení k vlastním životům
- POVSTAŇ!

SPLYNUTÍ

Vidíš nádherný život v plynoucí přítomnosti.
Tisíce včel se stane lousknutím jednou.
A Země se točí jen na Tvůj povel.
Pouhým mrknutím klesají před Tebou
dávní sokové.
neslyšíš svištící střely v bitevním poli,
jsi střela sám.
Myšlenky mizejí.
Jen čistý proud života Ti plyne
vědomím existence.
Dává Ti sílu pro pravdivou přítomnost
a zároveň se Ti tvoří poklidná budoucnost.



PAPRSKY PRAVDY PROSTUPUJÍ VŠÍM!

Zavírajíce okno uzavíráš se
před tvrdou realitou života,
větru a vody.
ne, věčná Tě nalezne
i za zavřeným oknem
či pancéřovými dveřmi
Tvého domu.
Jen tím,
když ventilátory přestanou pracovat,
ubývá kyslík a Ty se dusíš.
Víš, že venku číhá smrt
a Ty se dusíš.
Co teď?
Někdo vyhodil granát,
Tvé okno se rozletí na tisíce kusů.
Někdo shodil atomovou bombu,
Tvé dveře z pancíře nestačí.
Umíráš. Tvá smrt si Tě našla.
Smrt?
Ne!
Věčná pravda nekonečného proudu života.
A jiní se vesele smějí!
Jak dlouho?

MOUDŘÍ

Tamtamy bijí.
Hlasy vnitřního napětí.
Je mi šestset padesát let,
ale nikdo to nevidí.
V sekundě stárnu dál,
o tisíce let.
A co teď?
Slova moudrých se Ti zdají
jako drobné kamínky v pouštním písku.
Máš jistotu, že je to tak
a že svět točí sám svými problémy.
Na chvíli se zastavit
a stát na okraji propasti svého života.
Slyšet v dáli chvalozpěvy světů
a jejich bohů.
Svět se stává starým mudrcem,
který však nemá právo volby
nad životem a smrtí.
Je pánem sám nad sebou,
ne však nad životem,
proto umírá.

SETŘI BOHY SVĚTA!

Tak už pojď a dokonej své dílo!
Ať se pobijí,
ať jejich hlasy znějí
křečovitými bolestmi jejich duší.
Jsem sláb
a přesto očekávám Tvé poslední slovo.
Dej znamení, ať víra se mi vrátí.
udeř mě, ať se probudím ze svého spánku.
Slyšíš můj nářek?
Na loži jsem připoutaný pouty smrtelných hříchů.
Jen kývni a zem se obrátí.
Pošli slunce, ať osvítí mou tvář.
Ať zaleknou se Tě Bozi světa.
Sešli své vojsko na bolest lidu,
pomoz Těm, kteří trpí.
Ať síla Tvá bolesti pohltí.
Ať dýchá dál Tvá spravedlnost.
Potřebuji Tvou pomoc,
jsem unaven z předchozích bojů.
Dej mi sílu se znovu postavit
a chránit pravdu a lásku.
Chci znovu žít.


SVOU MOUDROST SI CHRAŇ

Vidíš pevný řád a chyby,
které doprovázejí Tvůj život.
Spal se a prsty nepřiložíš více.
V očích pláč při prvních bolestech.
Máš však mocnou zbraň poznání,
která zbytečným bolestem zabrání.
Smát se a zase pláč.
Co jsi čekal?
Vše přichází na svět s hříchem dávných čas.
Vidíš svět v jeho proměnách času.
Však zvedni hlavu a pohleď co cenu má.
Tvá moudrost ať tě doprovází
na cestách pomíjivého světa.
Protři si oči ať neplní je pláč.
Když jiní klamou a jsou bozi,
jak sobě věřit máš?
Věř věčné pravdě potkávající Tě každý čas.
Když věříš světu věříš smrti!
Jak svobodný být máš?
A láska pravdy ať Tvé srdce zahojí,
ať svou cenu znáš.


ŠAŠEK JE KRÁL !

Tiché předznamenávání velkých válek o kus chleba.
Nekonečné srážení k zemi.
Lži, podvody a frašky.
Vždyť šašek je král!
Hraješ komedie i sám sobě,
ale přiznat si to nechceš.
Jsi pouze otrok svého snění.
Pouhý kamínek na poušti je víc než Ty!
Má svou cestu, ale Ty jen
ohrané napodobeniny minulých životů.
Jseš jen deska na gramofonu,
kterou obrací ten kdo je silnější než Ty.
A šaškové se smějí.



KONEC MATERIALISMU

Je to tak, když odchází směsice ubohých pocitů,
tělesná podstata zůstává v pocitu prachu.
Jen Tvá duše stojí tu ve středu víru života.
Nesnesitelné mačkání Tvého tělesného žití,
ve víru stahujícího Tě do věčné nicoty.
Jen Tvá duše zůstává v poklidu a nehybně nad věcí.
Cítíš?
Už nejsi prach, ale posvátná cesta životního
a přesycujícího Tě světla.
Jen do duše se vejde vše co bys chtěl strávit a poznat.
Jinam ne!
Tvůj mozek by prasknul
a nicotně vytékal v nekonečné bolesti.

ČEKÁNÍ

Tajemství růží a sluneční zář,
nedokonalá souhra myšlenek,
křičící dítě za svoji svobodu
a ničící náruč prohnilého světa.
Tisíc tajemství v nekonečném tichu,
jednotlivá dogmata svíjící se v křečích,
plačící vesmír a pekelný žár.
Úsměvy nevinnosti, podání pomocných rukou
a pomoc přicházející shůry.
Tajemná záře ničící hříchy všech národů,
jen tak dochází k naplnění Jeho slov.
Smyslné paprsky proudící energie života
prořezávají obrostlé srdce trnitým keřem hříchu.
Živá voda občerstvující nitro spasitele,
tekoucí nestranně časem i prostorem.
Tajemná tvář, tajemný závoj,
lidé se hemží sem a tam.
A otevírající se zem je pohltí
do nitra své nekonečné nicoty.


CHCI NAPSAT BÁSEŇ, ALE SLOVA MI NESTAČÍ

Až se můj život stane básní,
až slavík mi zazpívá,
až dozraje poslední plod,
semínka lásky zasazené do mého srdce.
Tehdy uslyšíte znění zvonů.
Modly a sošky Vám popraskají v hlavách,
na důkaz přestoupení desatera.
Tisíce domů zachvátí strach a zmatek,
to pro Vaše procitnutí.
Až teprve strach, bída a utrpení
Vás možná probudí ze snu Vaší “Lásky”.
Nechte toho dokud je čas!
Ta pravda je zde a utéct před ní nelze,
jen dál za hranici svého světského života.

Názory a připomínky k této sbírce mailujte na adresu:  nocarv@centrum.cz

TADY JE místo pro vaše příspěvky...

  Za obsah a údaje zveřejněných příspěvků ručí výhradně zasilatel příspěvku. Otištěné příspěvky nutně nemusejí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy, fotografie a jiné podklady se nevracejí.